Komentáře borců ze sokolovského bahna.....

Katka Kratochvílová – tým 1

Závod na plno splnil moje očekávání, bahna bylo spoustu, sil málo, tým užasnej, díky klukům jsem se i podívala i do cíle. Moje namožené tělo začíná opět spolupracovat a už můžu zase i řídit . Jsem docela ráda že tahle akce se koná jen jednou ročně a máme to úspěšně za sebou a čestně prohlašuji, že na příští ročník se lépe připravím abych nebyla až taková brzda a budu ráda když se ve stejném složení sejdeme opět na startu. Děkuji všem zúčastněným a Lence která nás dala dohromady

Roman Gogor – tým 2

Po první bahenní lázni se člověk oklepe, něco mu v nitru říká – to je pohoda. Při druhém koupání se vkrádá myšlenka – asi něco není v pořádku. Voda studí, písek v hubě, no nic moc. Při třetím setkání s šedohnědou čokoládou se software vypíná. Pak už jde jen hardware – nohy a ruce. Člověk nevnímá vůbec okolí, jen se soustředí na další a další přichystané překvapení. Tak to jde až do cíle, kde se dostaví zasloužená euforie.

Lenka Jandová – tým 2

Pamatuju si jen prvních 10vteřin,pak jsem to měla podobně jak Roman,vnímala jsem jen to,že je mi děsná zima a pak jen:ručkuju,lezu,padám,šplhám,visím,plavu,plazím se,potápím se,dusím se......nechápu proč to dělám....a zase plavu,lezu,skáču a brodím se....je mi zima a chci být zadekovaná doma....šplhám,padám,brodím se kanálama....přeháním zas tak hrozný to nebyloS pokorou přiznávám,že bez vydatné pomoci kluků tam snad někde visím ještě dneskaAle beru to jako výzvu na příští rok.Těším se jak si to s těma co si mě po letošku nevymazali z telefonu pořádně užijem a třeba v hojnějším počtu.Vždyt ona by se ještě nějaká ta sestra našla